Když malé dítě začne mluvit, je to jeden z nejdojemnějších okamžiků v životě každého rodiče. První „máma“ nebo „táta“ často přinese slzy do očí. Ale co dělat, když slova nepřicházejí tak rychle, jak bychom si přáli? Když vidíme, že vrstevníci už povídají, zatímco naše dítě teprve začíná zkoušet?
Naštěstí existuje spousta jednoduchých metod, které lze vyzkoušet i doma a které hravou a nenucenou formou podporují rozvoj řeči. Představím vám tři z nich – a ta poslední v naší rodině znamenala skutečný průlom.
1. Společné vyprávění pohádek – na křídlech fantazie
Rozvoj řeči úzce souvisí s tím, kolik textů dítě slyší a jak je dokáže zpracovat. Čím více příběhů a pohádek uslyší, tím bohatší bude jeho slovní zásoba a tím snáz si vytvoří vlastní věty.
Není nutné vždy číst z knížky. Děti milují spontánní příběhy: vyprávějte jim o svém dětství nebo si pohádky vymýšlejte společně.
Zeptejte se: „Co by měl teď říct drak?“ nebo „Jak by měl příběh pokračovat?“ – dítě se tak stává nejen posluchačem, ale i aktivním účastníkem.
Stačí věnovat tomu večer 10–15 minut a už to znamená obrovský krok pro rozvoj řečových schopností.
Tato metoda je výjimečná i proto, že rozvíjí nejen slovní zásobu, ale také emoce. Během společného vyprávění se dítě cítí v bezpečí a učí se, jak vyjadřovat své pocity slovy.
2. Pojmenovávání předmětů v každodenních situacích
To je ten nejjednodušší cvik, který může vyzkoušet každý rodič – stačí vše kolem nahlas pojmenovávat. Například:
-
při přípravě snídaně řekněte: „To je lžíce. Teď ji pokládám na talíř.“
-
při procházce jmenujte zvířata, vozidla nebo barvy: „To je červený autobus. A tam letí bílá holubice.“
Když se dítě pokusí slova zopakovat, vždy ho pochvalte, i když výslovnost ještě není dokonalá.
Tento zdánlivě drobný zvyk přináší obrovské výsledky. Dítě se tak přirozeně, hravou formou setkává s novými slovy, která si spojuje s emocemi a zážitky.
3. KinderSpeech™ – když se hra stane učitelem
Doma jsme hodně vyprávěli a pojmenovávali věci, ale měla jsem pocit, že pořád něco chybí. Moje dcera Anička se často usmívala, ale slova neopakovala. Cítila jsem, že potřebuje ještě trochu motivace – něco, co nebude vypadat jako učení, ale jako hra.
Tehdy jsme objevili mluvící kartičky KinderSpeech™. Nejvíc se mi líbilo, že jsou úplně bez obrazovek a učí tak, že si u toho můžeme společně hrát. Anička vezme kartičku do ruky, zařízení vysloví slovo čistě a jasně a ona se ho hned snaží zopakovat. Když se jí to nepodaří napoprvé – vůbec to nevadí, pustíme si ho znovu.
Pro mě je nejdůležitější, že KinderSpeech nenahrazuje rodiče, ale pomáhá mu. Sedím vedle ní, vidím její nadšení a slyším, jak každý den zkouší nová slova. To rozvíjí nejen její slovní zásobu, ale i sebevědomí. Už se nebojí promluvit ani ve školce.
Podpora rozvoje řeči není žádný složitý vědecký proces. Stačí do každodenního života zařadit pár jednoduchých návyků – společné vyprávění, pojmenovávání věcí – a najít nástroj, který dítě opravdu motivuje.
U nás ten průlom přinesl KinderSpeech™, ale každá rodina je jiná. Jisté je jedno: největším darem, který můžeme dětem dát, je naše pozornost, společné zážitky a povzbuzení. A pak slova přijdou dřív, než bychom čekali.