Když se mi narodil syn, myslela jsem si, že mluvení přijde samo od sebe. Poslouchali jsme pohádky, hodně jsme zpívali a mluvili s ním. Časem jsem si ale všimla, že Matěj mluví jinak než ostatní děti. Zatímco jeho vrstevníci skládali první věty, on stále jen ukazoval a opakoval jednotlivé zvuky.
V osmnácti měsících říkal sotva jedno nebo dvě slova. Tehdy jsem se opravdu začala bát a zadala do vyhledávače: „Dvouleté dítě nemluví – co dělat?“ Našla jsem spoustu rad, ale největší smysl mi dávaly ty, které zdůrazňovaly důležitost her podporujících rozvoj řeči. Začala jsem zjišťovat, co může rodič v tomto citlivém období udělat, když se dětská slovní zásoba teprve začíná rozvíjet.
Cesta ke slovům – hravou formou
Postupně jsem pochopila, že mluvení není jen dovednost, která „někdy přijde“, ale proces, který vyžaduje podněty, pocit bezpečí a hodně trpělivosti. Došlo mi, že klasické „řekni hezky, co to je?“ u Matěje nefunguje.
Začala jsem hledat hry a aktivity, které:
• nejsou složité,
• nevyžadují obrazovku,
• a zároveň podporují rozvoj slovní zásoby.
Výhodou her na rozvoj řeči je, že působí na více smyslů – zrak i sluch. Obrázky spojené se slovy – jako například „jablko“, „letadlo“ nebo „pejsek“ – se snadno pamatují a dítě si často ani neuvědomuje, že se učí. Logopedi často říkají, že věk mezi 2. a 4. rokem je pro rozvoj slovní zásoby naprosto klíčový – a já jsem se o tom sama přesvědčila.
Jednoho dne jsem narazila na hru založenou na kartičkách se slovy. Nebyla hlasitá, nesvítila, ale okamžitě zaujala Matěje. Jednoduché obrázky, namluvená slova – a všechno se dělo v jeho vlastním tempu. Všimla jsem si také, že po vyslovení nového slova často přidal pohyb nebo výraz obličeje, který ho doprovázel – učení se tak stalo zážitkem pro více smyslů.
Náš večerní rituál
Každý večer si vybíráme několik kartiček a společně si je prohlížíme. Já slova vyslovuji, Matěj se je snaží opakovat. Někdy se jen usmívá, jindy je opakuje potichu.
Jedním z prvních slov, které řekl vícekrát za sebou, bylo „kočka“. Pro někoho možná drobnost – pro mě to byl malý zázrak.
Po několika týdnech společného hraní začal ukazovat na obrázky ještě dřív, než jsem stihla říct, co na nich je. Později sám navrhl: „Hrajeme si na slova!“ Tahle hra v něm opravdu probudila chuť mluvit – a nejen u něj. I já jsem se znovu naučila všímat si těch nejmenších signálů.
Jedním z nejsilnějších momentů byl ten, kdy ráno vešel do kuchyně, zvedl ručičku a řekl: „chléb.“ Věděla jsem, že to neslyšel jen od nás – naučil se to při hře. Byl to důkaz, že hry na rozvoj slovní zásoby skutečně fungují – a navíc přinášejí radost.
Od té doby často pojmenovává věci v obchodě, na hřišti i v autě. Někdy mě zatáhne za ruku a pyšně řekne: „autobus!“ nebo „koník!“. Největším dárkem byl ale moment, kdy poprvé řekl: „Mami, podívej!“ V tu chvíli jsem cítila, že slova konečně dorazila i k nám.
Co doporučuji ostatním maminkám
Tato zkušenost mě naučila, že rozvoj řeči není závod. Místo porovnávání s ostatními dětmi je mnohem užitečnější soustředit se na to, co funguje právě u našeho dítěte.
Hračky a hry, které podporují mluvení – ať už jsou to kartičky, zrcadlové hry nebo říkanky – pomáhají nejen v rozvoji řeči, ale i v budování vztahu mezi rodičem a dítětem.
Pro mě bylo důležité najít řešení bez obrazovky, které přirozeně motivuje ke komunikaci a má i odborné doporučení. Některé hry na rozvoj řeči doporučují i logopedi, zvláště pro děti, jejichž slovní zásoba se rozvíjí pomaleji.
Zároveň jsem si všimla, že když hra kromě rozvoje přináší i radost, dítě je mnohem otevřenější. Pravidelnost, společná pozornost a pozitivní zpětná vazba pomohly Matějovi přejít od jednotlivých slov k jednoduchým dvouslovným spojením.
Síla rodičovské přítomnosti
Nejdůležitější lekce pro mě byla tato: nemusím být dokonalá. Stačí být přítomná, pozorovat a dávat prostor k učení.
Díky společným hrám rozvíjejícím řeč se nejen on naučil nová slova – i já jsem se naučila znovu si hrát, být trpělivá a radovat se z každého malého pokroku.
Dětská slovní zásoba se rozvíjí nejlépe tehdy, když je spojena se zážitky, emocemi a blízkostí. Jazykové hry a aktivity nabízejí právě to: bezpečný prostor a možnost učit se skrze vztah.
Pochopila jsem také, že vývoj řeči nelze uspěchat – ale dá se podpořit. Denních 10–15 minut hraní s kartičkami stačilo k tomu, aby se Matěj během několika měsíců naučil spoustu nových slov. A protože se děti učí opakováním, často se ke stejným kartám vracíme – znovu a znovu, s úsměvem.
Pokud jsi v podobné situaci…
…a máš pocit, že se slovní zásoba tvého dítěte zatím nerozvinula tak, jak by měla – nepanikař. Existuje mnoho metod a nástrojů, které mohou pomoci.
U nás přinesla změnu jednoduchá hra na rozvoj řeči, kterou používáme dodnes. Rozvoj řeči je cesta – a každé dítě po ní kráčí vlastním tempem. Nejdůležitější je být mu nablízku, podporovat ho – a mít odvahu požádat o pomoc, když ji potřebujeme.
To nejpodstatnější, co bych chtěla předat? Nejsi v tom sama. Mnoho rodičů hledá podporu, když jejich dvouleté dítě ještě nemluví. Osvědčené metody, které doporučují i logopedi – jako je učení pomocí obrázkových kartiček – už pomohly celé řadě rodin.
Tip: Pokud hledáš podobnou hru, my jsme používali kartičky KinderSpeech™ – vytvořené speciálně na podporu rozvoje řeči. Možná pomohou i vám.